Linbrethil´s Land of Liberty

Poslední dobou se nacházím v podivným stavu melancholie a paradoxně v něm nacházím spoustu síly. Takže máte možnost přečíst si další z mých poetických pokusů... veškerá kritika vítána

Nevím, co k téhle básničce napsat... Nevím, jestli jí někdo pochopíte a snad to není ani účelem, je to jeden z mých další pokus  o symbolismus, křížený s impresionismem.

Pokud budete číst, zanechte mi prosím komentář, moc bych věděla, jak bude působit na vás.

Trochu symbolismu, trochu imprese... Čekají mě velice náročné tři dny. Tak jsem se pokusila vypsat ze splínu. Moc se to nepovedlo, ale básnička snad stojí za to...

Taky se vám stává, že nejhezčí věci píšete, když jste na tom nejhůř? 

Už to přebolelo, zůstala jen básnička. Já sama ji považuju za povedenou, nevím, proč. Možná díky té brutální upřímnosti...

Ať se dělo, co se dělo, ať jsem uvízla v jakémkoli průšvihu, vždycky byli se mnou. Věděla jsem, že se můžu smát, křičet, mlčet, rozbíjet věci a oni mě stejně mají rádi takovou, jaká jsem, právě tak, jako já miluju je. Tahle básnička je neohrabaným způsob jak říct, děkuju!

Zatoužila jsem vzdát holt literárním postávám, které mě nějakým způsobem zaujaly... Tedy, kdybych měla zmínit všechny, nejspíš bych musela napsat nějakou rozsáhlou epopej, tak aspoň těch pár, které se mi hodily do rýmů.

Kamarád tuhle básničku básničku nazval méně poeticky a to: "Mám návaly", tak posuďte sami.