Linbrethil´s Land of Liberty

Čtvero poutníků

Kráčel  občasný poutník tmou,

kráčel svým krokem hloubavým.

Pozorným pohledem prohlížel obzor,

východní bouře hladinu zčeřila.

Kráčel jí vstříc, na chvíli jedinou

nezávahal, než voda ho přelila.

Kráčel omšelý poutník tmou,

kráčel svým krokem loudavým.

Stopy jeho mořský proud smýval,

jižní vítr hnal jeho nohy.

Do písku složil mysl zmoženou,

pod hlavu ustlal vak svůj strohý.

Kráčel ospalý poutník tmou,

kráčel svým krokem šouravým.

Oči do vln modravých hleděly,

západní vánek hřbet mu ohýbal.

Přikryl se stařičkou vestou plátěnou,

do neklidných snů se propadl, spal.

Kráčel opilý poutník tmou,

kráčel svým krokem houpavým.

Co chvíli oblázky si údy rozdíral,

severní vichr jím kolébal.

Zakopl, s tváří do písku vnořenou,

laciným vínem omámen, už nevstal.

Kráčíme my všichni tmou,

kráčíme, každý krokem svým.

Zmítáni větry, znaveni poutí,

ulehneme, skončíme v moři.

Chci však věřit, doufad snad,

že pod hladinou ohně hoří.