Přemítám
Tak jako Robinson an pustém ostrově,
Tak jako trouchnivějící kůl v plotě,
Chvěju se zimou a poslouchám hlas deště.
Přemítám o samotě.
Tak jako poutník, když prochází labyrint,
Tak jako Žavér než zábradlí pustí,
Upírám oči do tmy před sebou.
Přemítám o společnosti.
Tak jako Gilgameš bloudící po světě,
Tak jako páter Ralph ve své slepotě,
Obracím zrak k nebesům.
Přemítám o životě.
Tak jako vojín na západní frontě,
Tak jako Mackbeth než jeho hrad rozdrtí,
Zmítám se v pochybách, mám strach.
Přemítám o smrti.
Tak jako který z nich nakonec skončím já?
Tak jako člověk sám proti sobě bezmocný,
protože i když se snažíme řídit si ho sami,
život je jen ubohou parodií na naše sny.
Komentáře
Přehled komentářů
Máš skutečně zvláštní styl psaní, s pointou v závěru, některý verše jsou dost neohrabaný a hrozně vyumělkovaný, ale věřím ti každý slovo... to se cení.
...
(Saphira, 27. 1. 2008 14:25)
k básničkám se vždycky špatně píše nějaký komentář, zvlášť když jsou takové, že k nim nedá nic dodat...
Snad jen...krásné...
Parodie na sny
(Galahad, 23. 2. 2008 19:07)