Bezpečný přístav
Všude je tma,
jen moje lampa svítí,
poslední světlo na špičce
majáku, jenž zdolává vlnobití.
Jsem doma,
důvěrně známé bílé stěny,
vrnící mrazák, tikot hodin,
které v kuchyni jsou zavěšeny.
Uklidňující ticho,
jenom bráška mlaská ze spaní
vedle v pokoji, za zavřenými dveřmi,
spí v objetí ti dva, milující, milovaní.
Zhasínám,
učení mám už pro dnešek dost,
zítra mě čeká znova
k němu závist, intriky, zlost.
Zavírám oči,
pod víčky se míhají lidi, události, místa
vím, že z nich nemusím mít strach,
vždyť čekají mě důvěrně známé bílé stěny,
můj bezpečný rodinný přístav.