Křídla
Jen roztáhni křídla a leť!
Odraz se od země a nes se do oblak.
No tak, na co čekáš? Stoupej. Teď!
Stačí jen chtít a můžeš kroužit jako pták.
Jen roztáhni křídla a leť!
Nad koruny stramů, vrcholky hor, mraky se blíží.
Odvážně ale zvolna svůj let veď,
Stojí za to bojovat s zemskou tíží.
Stoupáš a vítr tebou zmítá.
Jemně čechral perutě,
Nyní rve tě svým dechem.
Bojíš se? Chceš radu?
Zklamu tě.
Mezi mraky tvůj křik je jen vzdechem.
Jen roztáhni křídla a leť!
Vznášej se, dokud máš síly.
Vždy najde se někdo, kdo srazí tě zpět.
Snad nevěříš, bláhový, že jentak dosáhneš k cíli.
A přesto roztáhni křídla a leť!
Nevzdávej se, vstaň a ovaž si rány.
Měj naději, věř a jen na krátkou chvíli seď,
Nelituj se, vždyť perutě jsou ti dány.
Stoupáš a vítr tebou zmítá.
Zapomínáš na bolest i pád,
Tvá duše je volná, raduje se,
Cítíš štěstí, chceš se jen smát,
Ta svoboda a radost tě ještě výš nese.
Nic z toho nezažiješ, když nenajdeš odvahu
Odlepitse od země, vznést se nad přízemní svět.
Nic nezískáš, když nevložíš námahu,
Neb štěstí se neplouží v blátě, štěstí je let.