Pampelišky
Ochmýřená semínka pampelišek poletují povětřím,
tančí, zmítají se, zaplétají se jí do vlasů.
Zase si jednou vyšla do polí.
Netečou jí slzy, třpytivé oči zůstanou suché,
a přesto pláče, pláče dovnitř.
Slané kapky zkrápějí její srdce.
Spojují se ve stříbrné pramínky a leptají,
prorážejí stružky v krustě, jež vystavěla.
Bolí to, pálí a krusta praská,
ale není tam nikdo, kdo by nahlédl pod ni.
Její ústa jsou němá, lehce pootevřená
a ona křičí, ale křičí dovnitř.
Burácivý hlas chvěje jejím srdcem,
hradby kolem něj se otřásají,
foukneš-li, spadnou…
Ale není nikdo, kdo by to udělal.
Vítr se utišil, v nastalém šeru už není vidět
ani žluté hlavičky pampelišek.
Vrátí se k lidem a praskliny se brzy zacelí,
znovu vystaví zeď a jednou bude tak pevná,
že ji ani hořké slzy ani křik neproboří.
Komentáře
Přehled komentářů
->Galahad:
Děkuju, za pochvalu i konstruktivní připomínky, to písmo určitě zvětším, zmenšilo se to, když jsem to kopírovala z novýho wordu:)
...
(Galahad, 18. 5. 2008 18:14)a ještě jenom technická připomínka, ten předchozí font byl skutečně lepší
...
(Galahad, 18. 5. 2008 18:13)Jsi zpátky, jsem si myslel, že už tvůj blog upadl v zapomění, tak doufám, že aktualizace budou častěji. Neuvažovala jsi někdy nad tím ty básničky vydat? Ty pocitové fresky ti skutečně sedí a jak jsem pročítal, co jsi napsala, cítím v tom i zlepšení. Držím ti palce a bylo by mi ctí být s ní, když pláče.
...
(Linbrethil, 19. 5. 2008 16:01)