Severus a zamrzlá kaluž
Půlnoc právě odbíjí
zvon na kostelní věži,
Profesor kráčí ulicí,
kolem mrzne, sněží.
Jak mi to mohl udělat,
ten stařec bělovousý,
vyhodit mě pouze za to,
že studenty rdousím.
Neville, ty bídný chlapče,
máš mě na svědomí,
já už prostě musel jsem
připravit tě o vědomí.
Již nikdy vás nespatřím,
krásné Bradavice,
místo toho nos mi mrzne,
mráz zbarvil mé bledé líce.
Nevýslovný vztek a žal
mé srdce teď souží,
údy mé zimou prokřehlé,
uklouzly na zamrzlé louži.
Dopadl jsem nešťastně
na prst svůj zručný, štíhlý,
proč se té louži zamrzlé
mé nohy nevyhly.
Co si počnu s prstem svým,
jak vstanu bez něj ráno,
jak uvařím doušek žívé smrti,
jak zahraji na piano.
I vyšplhal muž ten nešťastný
na vrchol věže kostelní
a vstříc neznámu lákavému
udělal krok a skočil z ní.
(Effaran Arren, 6. 8. 2008 19:31)
Pěkný a zároveň ohavný. :D
Odpovědět