Krok osmý říká, přidej...
„Hermiono, já to nedokážu,“ zakňoural Neville zoufale a zhroutil se hlouběji do jednoho z ošoupaných křesel v nebelvírské společenské místnosti.
„A dost!“ utla ho rázně nebelvírská prefektka. „Tuhle větu od tebe za poslední týdny slýchávám pravidelně aspoň pětkrát denně a už mě to nebaví, jestli si myslíš, že na to nemáš, tak se na to vykašli a ušetři nám oběma nervy.“
„Já to tak nemyslel,“ zašeptal nešťastný chlapec hlasem, který obvykle používal v přítomnosti obávaného profesora lektvarů. „Vždyť víš, že já opravdu chci být léčitelem,“ řekl už pevněji a s tím slovem jako by se mu vrátila naděje.
„Ano, vím to Neville, ale měl bys konečně překonat svůj strach, mysli pozitivně. Absolvoval jsi stáž u Svatého Munga s nejlepším hodnocením, profesorka Prýtová si tě nemůže vynachválit a teoreticky víš o lektvarech minimálně tolik, co já…“
Oslovený jen tiše otevřel pusu, vyvalil oči a pak ji zase zavřel. Vědělo se, že Hermiona se chce po ukončení Bradavic věnovat pokročilému studiu lektvarů, prý ji dokonce už nabídli studium na RPA (Royal Potion Academy), ve škole prakticky neexistovala knížka na toto téma, kterou by nečetla a teď mu řekne, že má stejné teoretické znalosti jako ona.
Než se ale Neville vzpamatoval z toho šoku, byla Hermiona pryč. „Musím něco vymyslet, musí se konečně zbavit toho svého nesmyslného strachu, kdyby to tak jednou Snapeovi natřel, ukázal tomu sexy netopýrovi… Tak moment Grangerová, jdi si lehnout, začínáš bláznit, uvažuj racionálně, tvůj unavený mozek pracuje na kyslíkový dluh, to způsobuje nedokrvení neuronů a to následné halucinace, jinak bys přece o Snapeovi nikdy neřekla, že je sexy… Dost, stop, nevyslovuj to… možná je to přebytkem té nachové barvy kolem tebe, nachová a fialová přece v květomluvě znamená sexuální frustraci. Sakra. Zásada číslo jedna. Neposlouchat Parvati a Levanduli.
A teď zpátky k Nevillovi, jak mu jenom pomoct?“
„Zavřete ty učebnice, to jste si měli přečíst doma, i když nepředpokládám, že by vám to pomohlo nebo že byste to pochopili,“ utrousil mistr lektvarů znuděně a zabrousil pohledem do zadních lavic, kde seděl Potter. „Pomůcky najdete na tabuli, tak se do toho pusťte.“ Vykouzlil jeden ze svých obzvlášť nechutných úšklebků, velice elegantně se posadil za katedru a začal rentgenovat studenty svým zrakem špiona.
„Patilová zase jenom přiblble civí, to měla včera rande a nejspíš s McLagennem, ten má taky opar, a Brownová jim na to přišla…V sedmém ročníku už by mohla vědět, jak si uvařit povzbuzující lektvar. Nemusela by skrývat zarudlé oči těmi nemožnými fialovými stíny a netřásly by se jí ruce…“ „Deset bodů z Nebelvíru, slečno Brownová, produkty vašich slzných žláz do tohoto lektvaru opravdu nepatří a další deset za vás, McLagenne, za ten stupidní výraz jelena v říji.“
Hermiona využila rozruchu, který profesor způsobil a povzbudivě stiskla Nevillovi ruku. „Vedeš si dobře, jen tak dál…“ Rychle zmlkla, když na ní ulpěl přísný obsidiánový pohled. Podvědomě sevřela víčka v očekávání obvyklého sarkastického útoku, ale nedočkala se. Pomalu se natáhla k pytlíku sušených lysohlávek, opatrně vzala do ruky přesně sedm plátků, věděla, že halucinogenní houby se řadí velmi nebezpečné přísady a jejich účinky mohou být velmi prudké
„Vypadá unaveně, zase probděla noc nad knihami, to já bych věděl o příjemnějším způsobu bdění, Severusi, ty bys měl taky víc spát, jinak by v tobě ta šprtka nemohla evokovat takhle absurdní perverzní nesmyslné absurdní, to už jsi říkal.“ Opanoval se a vrátil se do reality, slečna Grangerová se chystala provést osmý krok – přidání sušených lysohlávkových klobouků a vedle ní Longbottom... Věděl, co přijde setinu vteřiny před tím, než se to stalo.
Třídou zaduněl výbuch. Hermionin kotlík se roztrhl a ona se bezvládně sesunula k zemi.
„Hermiono, Mio, co je ti?“ promlouval k ní Neville, zatímco naprosto automaticky kontroloval tep, dýchání i povrchová zranění. „No tak, prober se, nic to není,“ mumlal tichým hlasem, stočil jí ruku za záda a převalil ji do stabilizované polohy.
„Všichni ven, hodina je u konce, a za domácí úkol mi sepíšete osmnáctipalcovou esej na téma bezpečnost ve školní laboratoři a ta třístopová o účincích uklidňujících lektvarů samozřejmě zůstává,“ zaburácel Snape.
„Longbottome, vypadněte, musí na ošetřovnu,“ poručil mu panovačně. Pak se ale velice rychle zorientoval v té netypické situaci. Hermiona na podlaze, Nevilllova ruka na její krční tepně a jeho pohled upřený na staré náramkové hodinky. „On jí snad dává první pomoc.“
„Životní funkce v pořádku, na rukou má popáleniny druhého stupně, spraví to tinktura aloe vera, pravděpodobně omdlela následkem šoku…“
Profesor si povytáhl viktoriánský hábit a sklonil se k bezvědomé studentce. Bleskově ji přejel pohledem a pak se zadíval na postrach Bradavic, jak sám pro sebe Longbottoma nazval a poprvě v životě otevřel překvapení pusu. Téměř se to nedalo poznat, spíš jen povolil dolní ret a odhalil nažloutlé kořeny dolních zubů.
Vtom Hermiona otevřela oči a usmála se té scéně nad ní, jenže pak reflexivně mrkla a obraz se změnil, Snape se už zase tvářil povýšeně a její víc než ustrašeně.
„Vedl jste si dobře, Longbottome,“ ozvalo se do ticha a teď bylo na Nevillovi, aby vytřeštil oči. „Nebudu to opakovat a teď zmizte, doufám, že nečekáte, že Vám přidělím body?“
„Vy ne,“ zarazil Hermionu, která se spokojeným výrazem pomalu začala zvedat. „Okamžitě půjdete na ošetřovnu, slečno Grangerová, Madame Pomfreyová vám ošetří ty spáleniny a taky posoudí, zda nemáte otřes mozku, vaše tupému výrazu by to odpovídalo.“
Dívka se zmohla jen na chabé přikývnutí a vydala se ke dvěřím.
Profesor však zjevně ještě neskončil.
„Z ošetřovny se vrátíte sem, a dohodneme se na vašem školním trestu, krok osmý říká přidej šest sušených kloboučků lysohlávek.“
...
(Saphira, 29. 1. 2008 16:50)