Smrt krásných srnců
Autor: Ota Pavel
Téma: mládí Oty Pavla, život židovské rodiny za druhé světové války v kraji pod Křivoklátem u Berounky
Kompozice: povídky vzájemně provázané prostředím řeky Berounky i postavami, v každé z nich děj řazen chronologicky
Jazykové prostředky: spisovný jazyk, jednotlivé příběhy vyprávěny v ich-formě z pohledu autora – malého chlapce, užívání hovorových výrazů (strejda Prošek, embéčka, vandráci, po čuchu) i vulgarismů
Žánr: soubor povídek
Obsah:
Nejdražší ve střední Evropě: Tatínek Oty Pavla Leo Popper (Pavel) miluje kraj v okolí řeky Berounky a zároveň je vášnivý rybář, proto se rozhodne zakoupit rybník. Dlouho se mu žádný nelíbí, když už se začíná vzdávat, předvede mu svůj rybník v Kročehlavech doktor Václavík. Okolí rybníka je malebné, obrůstají ho krásné vrby, a když hodí Dr. Václavík do vody žemli, vyplave obrovský kapr. Tatínek je nadšen a rybník koupí. Po nějaké době pak sezve všechny přátele a příbuzné na výlov, v sítích však uvízne jen jediný kapr – ten obrovský šestikilový. Celá rodina má pak toho kapra, nejdražšího ve střední Evropě, k večeři. Po několika letech zavolal Dr. Václavík panu Popperovi do firmy, že jeho žena by si přála ledničku. Pan Popper předvede Dr. Václavíkovi celou řadu ledniček, ten si vybere jednu s mramorovou deskou na povrchu. Pan Popper si za ní nechá zaplatit stejnou cenu, jako stál rybník – 10 390 Kč, místo nové ledničky, však pošle panu Václavíkovi lednici starou, vypreparovanou na povrchu s onou mramorovou deskou. Dr. Václavík tak získá místo lednice vlastně jen krabici pro králíky, nejdražší ve střední Evropě.
Smrt krásných srnců: Rodina Popperových si ve třicátých letech pronajala pokojík v hostinci U Rozvědčíka na břehu Berounky, zde však v létě bývalo velice rušno, a když se pan Popper nevázaného veselí jednoho dne zúčastnil, zavelela paní Popprová k přesunu. Rodina se tedy přesunula do stavení „strejdy Proška“ a jeho ženy Karolíny v Luhu pod Bránovem. Koumáctvím Proška a penězi pana Poppera se chalupa stala nejbohatší v Luhu a celá rodiny, zde trávila příjemné chvíle. Tatínek se syny rybařil, Prošek pytlačil v lesích za pomoci svého velkého psa Holana. Vše se změnilo s příchodem Němců a vyhlášení protektorátu. Po třech letech války měli dva starší synové pana Poppera, Jirka a Hugo, nastoupit do koncentračního tábora. Pan Popper jim chce ještě před odjezdem dopřát pořádné maso, kterého mají kvůli svému židovskému původu nedostatek. Pan Popper si vezme neschopenku a vydává se k Proškovi na Berounku nalovit ryby. Ryby ale neberou, pan Popper je zoufalý, proto žádá Proška, aby mu půjčil Holana, že svým klukům uloví srnce. Prošek mu to slíbí, pokud s ním bude Holan chtít jít. Poslední den neschopenky pana Poppera se ve stráni nad řekou objeví velký srnec. Holan nakonec pana Poppera poslechne, jde s ním a srnce zadáví. Než se k němu však pan Popper dostane, přivlastní si ho dva rybáři. Pan Popper s Proškem na ně ale vymyslí lest a srnce dostanou zpátky. Pan Popper ho poté přiveze domů, Hugo s Jirkou se najedí masa. Když se po válce vrátí z koncentračního tábora má Hugo pouhých 40 kilo, možná že ho zachránilo právě ono srnčí maso.
Kapři pro Wehrmacht: Hned na začátku války, po perzekucích židů, vzali panu Popperovi jeho rybník v Buštěhradě. Dlouho věřil, že Němci odejdou a zabavený majetek se mu vrátí, ale když přišla zkáza Lidic, kde měl známé, jeho synové chodili s lidickými dětmi do školy, přestal doufat. Ztrátu svých milovaných kapříků však nese velice těžce a až do poslední chvíle je chodí krmit. Jeho synové nastoupili do koncentračního tábora a po nějakém čase, krátce před Vánoci, přišlo povolání i jemu. Pan Popper měl starost, co bude s jeho ženou a nejmladším synkem, tehdy dvanáctiletým, Otou. Jednou v noci se odhodlá, jde se sekerou na led, vytesá do rybníka díru a všechny kapry vyloví, doma je potom nandají do kádí, necek, hrnců, některé si nechají, jiné rozdají blízkým. Když pak přijdou Němci a chystají výlov, nejprve všechno vypadá slibně, hraje hudba, ale sítě jsou prázdné. A tak muzika hraje dál a nikdo si nedokáže vysvětlit, že je to vlastně na počest pana Poppera, který s židovskou hvězdou na kabátě vypálil Němcům rybník.
Rozbor: Všechny povídky jsou psány z pohledu malého Oty, který obdivuje svého tatínka, vášnivého rybáře, podivína a prodavače vysavačů, a ještě víc svoji maminku, která je dobrým duchem rodiny, věrně snáší tatínkovi avantýry. Nejvíce však malý Ota zbožňuje strejdu Proška, vesnického prostého chlapa s nádherným knírkem, povoláním převozníka. Prošek ho učí chytat ryby, líčit na štiky, okouny i na zlaté úhoře. Celá knížka je psána velice prostě, nadneseně, z pohledu kluka, takže i tragické situace vyznívají poněkud zlehčeně, ne tak smutně, ne tak krutě, i když nepochybně kruté byly.
Závěr: Povídky jsem měla zprostředkovány všemi smysly, četla jsem je, slyšela i viděla ve zfilmované podobě. Působí na mě hrozně jímavě, asi právě proto, že je vypráví malý kluk. I když psal Ota Pavel povídky až v dospělosti, stále vidí svět nadšený, možná i naivníma dětskýma očima. Jeho dětství určitě nebylo jednoduché, bylo poznamenané válkou, ale přesto na něj rád vzpomíná. Taky bych jednou vzpomínala na svoje dětství, nepochybně mnohem nudnější, s takovou láskou a nostalgií. No a dalším důvodem, proč se mi povídky líbilo, bylo, že mi připomínají mojí oblíbenou knížku „Bylo nás pět“. Dlouho jsem si taky Pavla a Poláčka Pletla, knížky jsou vyprávěny podobným stylem, příběhy obou plynou stejně lehce a vtipně, jenom té Poláčkově schází určité napětí, skrytá atmosféra strachu, která provází Smrt krásných srnců. Ráda si přečtu i další Pavlovy povídky.
Komentáře
Přehled komentářů
Super! Jsem zachráněn
Smrt krásných srnců
(Sam, 26. 6. 2011 14:07)Tyhle výpisky jsou fakt super. Jsou to jedny z nejpřesnějších, které jsem našel. Moc děkuji.
:)
(Bohumil Kubiš, 22. 2. 2012 14:14)