Sága rodu Forsythů
Autor: John Galsworthy
Téma: život tří generací zámožného a váženého rodu Forsythů v letech 1886 - 1926
Kompozice: děj řazen chronologicky, trilogie:
1. Bohatec
2. V pasti
3. K pronajmutí
+ intermezza
každá z knih členěna do kapitol
Jazykové prostředky: spisovný jazyk, často květnaté šroubované vyjadřování v přímých řečech, francouzské výrazy (toucheé, mon dieu, mon cherie, chair a canon…), odborné výrazy z architektury, umění - pro autentičnost, kapitoly obsahují také dopisy
Žánr: epické dílo
románová sága (román řeka)
Obsah:
1. Bohatec: Irena se po smrti svého otce ocitne v špatné finanční situaci a je matkou dotlačena ke sňatku s bohatým Soamsem. Manželství je hned od počátku nešťastné. Na slavnosti u starého Jolyona, pořádané k oslavě zasnoubení jeho vnučky June se Irena seznámí s Bossineym. Irena a Bossiney se tajně schází a vášnivě se jeden do druhého zamilují. Soams nic netuší a zadává Bossineymu projekt stavby svého nového domu v Robin-Hill. Bossiney zruší zasnoubení a zdrcená June odjíždí se starým Jolyonem k moři. Mezitím prohlédne i Soams, odhalí zradu své ženy a Bossineyme se mstí skrze zakázku na dům. Irena od něj odchází do Bossineyho bytu, kde se setkává s June. Bosinneyho se však nedočkají, v mlhavém dni je nešťastnou náhodou přejet kočárem.
Intermezzo (Forsythovo babí léto): Starý Jolyon koupí Robin-Hill a tráví zde čas se svými vnoučaty Jollym a Holly. Setkává se taky s Irenou, která chce ještě spatřit dům, který postavil její milovaný Bossini. Starý muž si Irenu velice oblíbí, ona mu vypráví, hraje na klavír. Jednou, když však přijde Irena na pravidelnou návštěvu, najde Jolyona spícího věčným spánkem.
2. V pasti: Závěť zemřelého Jolyona Forystha způsobí v rodině skandál, ukáže se totiž, že starý muž finančně zaopatřil Irenu, které je od té doby, co utekla od Soamse v nemilosti. Soams mezitím velice zbohatl, touží po ženě a rodinném zázemí, ačkoli je mu už pře čtyřicet, upoutá ho mladá Francouzska Anette. Stále je však vázán manželským slibem k Ireně, hledá záminku, aby se s ní mohl setkat, tou mu je chystaný sňatek mezi Valem, synem jeho sestry Winifred a „muže velkého světa“ Dartieho, s dcerou jeho bratrance Jolyona. Jolyon totiž svědomitě plní přání svého otce a stará se o Irenu. Soams nachází Irenu ve vstupní síni jejich domu v Robin-Hill, setkává se s klidnou, vyrovnanou ženou, věrnou Bossineyho památce. Irena Soamse okouzlí jako na začátku jejich vztahu a on se pokouší přesvědčit ji, aby se k němu vrátila. Irena odmítá a odjíždí do Paříže, stále je však formálně připoutána k Soamsovi, stále je „v pasti“. Soams nechává Irenu sledovat, tak také zjistí, že její vztah k Jolyonovi překročil meze přátelství. Vypukne Búrská válka, mladí Forsythi se nechají zlákat, Vall a Jolly odjíždějí bojovat, June se stává ošetřovatelkou. Když přijde zpráva o Jollyho smrti, dává Soams konečně povolení k rozvodu. Soams se ožení s Anette, mají dceru Fleur. Ireně a Jolyonovi se narodí syn Jon (Jolyon).
Intermezzo (Probuzení): Jolyon a jeho nová manželka Irena se vracejí z mořských lázní, jsou vyrovnaní, spokojení a doma je očekává jejich syn Jon. Irena si s chlapečkem hraje, miluje ho a je znovu šťastná.
3. K pronajmutí: Soams se ke své druhé manželce chová stejně majetnicky jako k první, nezávislá, liberálně smýšlející Anette proto hledá rozptýlení jinde. Soams, zdrcený avantýrami své ženy, se upne na dceru. Fleur dospěla v krásnou dívku. Setká se se synem Jolyona a Ireny, Jonem, a mladí lidé se do sebe zamilují. Když se o jejich vztahu dozví rodiče, snaží se mu všemožně zabránit. Jon odjíždí s matkou do Španělska. To však jen umocní zvědavost mladých lidí, kteří se všemožně snaží zjistit, proč se jejich rodiče tak nenávidí. Když se konečně dozví o tom, že Soams a Irena byli manželi, jsou zmateni. Jon podléhá své matce, kterou velice obdivuje, miluje a od malička je na ni velice silně vázaný. Fleur je silnější, snaží se vztah s Jonem uchovat. Ten je však zlomen smrtí svého otce a Fleur se zříká. Fleur však chce Jona ještě jednou vidět, vydává se proto za ním na Robin-Hill, když však přijede, nachází dům prázdný. K pronajmutí.
Rozbor: Sága rodu Forstythů je dílo poměrně dlouhé, je napsáno na více než tisíci stránkách, ale nestalo se mi, že bych se při čtení nudila. Zvlášť oceňuji charakteristiky jednotlivých postav, žádná z nich není černobílá, všechny jsou vykresleny plasticky, velice reálně, zvláště pak ty hlavní:
Krásná křehká Irena, drobně štíhlé postavy, temně plavých vlasů a medových očí, která je přinucena ke sňatku, v nějž od samého počátku nevěří. Jolyon o ní v knize říká, že je jako albatros vznášející se nad oceánem toužící po volnosti, a taková skutečně je. Nenechá se spoutat despotickým Soamsem, utíká od něj hledajíc pravou vášeň, kterou ji nakrátko poskytne Bossineyho objetí. Smrt milence ji tragicky zasáhne, ale přesto je schopná se znovu vzchopit. Jako starší žena, stále však velice krásná, nachází konečně vytoužený klid u svého druhého manžela Jolyona, který je jí oporou. Mají spolu syna a ona se na něj upne snad až nezdravou láskou, slepě ho zbožňuje a on ji. Toho využívá také, když ho chce oddělit od Fleur, velice jemně, ale o to usilovněji ho vydírá, poutá ho k sobě, až se jí to nakonec povede. Když však dosáhne svého cíle, o němž skutečně věří, že je pro dobro jejího syna to nejlepší, nemá z toho radost, protože na ni dolehne tíha toho, co skutečně provedla.
Hrdý egocentrický Soams,typický bledý rudovlasý Angličan s chladnýma modrýma očima, zvyklý mít vždy všechno, po čem touží. Krásná Irena pro něj je zprvu jen trofejí, pak k ní ale vzplane velice silným citem, snad láskou. Bezmezně po Ireně touží, chce si ji přivlastnit, chce jí být zbožňován a obdivován. V jednom ze svých záchvatů slepé vášně, zajde dokonce tak daleko, že Irenu znásilní. Omlouvá se tím, že je to jeho žena a má plnit své povinnosti, ale přesto ho trápí výčitky. Touží po dítěti, dědici, o kterém se domnívá, že by zachránil jeho manželství, ale s Irenou se ho nedočká. Zdeptaná žena ho opouští kvůli milenci a Soams to nese velice těžce, bylo raněno jeho mužství, jeho hrdost, namlouvá si, že Irenu nenávidí, ale nedokáže to. Brání rozvodu a stále doufá, že se k němu vrátí. Souhlas k rozloučení dá až po smrti Jollyho, Irenina nevlastního syna. Najde si novou mladou ženu, dostatečně reprezentativní, ale z předchozího manželství se nepoučil, opět se chová majetnicky a nevěry a aféry jeho ženy mu ubližují, upne se tedy na dceru, které rozmazluje, podporuje její ztřeštěnosti, byl by dokonce ochoten i připustit její vztah s Jonem, synem Ireny.
Zásadový klidný Jolyon, sympatický průměrný malíř s upřímným pohledem a bohatými tmavými vlasy, který byl ochoten vzdát se pro lásku majetku i dobrého jména. Jeho první manželství nebylo šťastné, s manželkou si byli naprosto lhostejní a on se zbláznil do guvernantky své dcery June. Postavil se svému otci, který se ho zřekl, nechal mu June v péči a se svojí láskou se odstěhoval na předměstí, do malého domečku, kde žil sice skromně ale šťastně se svou rodinou. Krátce před smrtí jeho druhé ženy se dokonce usmířil se svým otcem, o kterém vyšlo na povrch, že celou dobu kupoval Jolyonovy obrazy a rodinu tak finančně podporoval. Mezi ním a Irenou je mnoho společných znaků, především byli oba dlouhou dobu rodinou Forsythů chápáni jako vyvrheli. Ona opustila manžela, on manželku, oba vrhli na rodinu špatné světlo. Jeho pevný mírný charakter mohl nabídnout Ireně právě tu jistotu a mír, po kterém celý život toužila.
Závěr: Sága rodu Forsythů je knihou, ve které nacházím něco nového pokaždé, když se k ní vracím. Mám oblíbené pasáže, např. druhé intermezzo, kdy si Irena hraje s malým Jonem nebo místa, která popisují jednoduchou eleganci domu v Robin-Hill. Líbí se mi, jak Galsworthy skloubil dialogy s popisy. V některých knihách sáhodlouhá pojednání o tom, co kde stálo a jak co vypadalo, přeskakuji, ale zde byly tyto části velice nevtíravě včleněny do děje. Nenašla jsem postavu, která by byla vyloženě kladná, nebo záporná. Dlouho jsem „fandila“ Ireně, ale i ta mě v závěru zklamala, když sobecky zničila vztah Fleur a Jona. Naopak na konci jsem odpustila Soamsovi, který ač se dopustil velkého množství špatností, během svého života za něj zaplatil. Nejvíc mi ale učaroval asi Jolyon, nevtíravý charismatický muž, který v životě hodně trpěl, ale nezahořkl, dokázals e postavit za své štěstí. Kniha dokáže vzbudit emoce, několikrát jsem si napětí kousala nehty, několikrát mi ukápla slza, ale zároveň nepůsobí pateticky.