Linbrethil´s Land of Liberty

Autor:                             Mika Waltari

Téma:                             život ve starověkém Egyptě a přilehlých říších očima lékaře

Kompozice:                    děj řazen chronologicky, rozčleněno do patnácti částí – patnácti knih: I. Lodička z rákosu, II. Dům života, III. Vzrušení Vesetu, IV. Nefernefernefer, V. Chabirové, VI. Den nepravého krále, VII. Minea, VIII. Temný dům, IX. U krokodýlího ocasu, X. Město nebeských výšin, XI. Merit, XII. Vodní hodiny měří čas, XIII. Království Atonovo na zemi, XIV. Svatá válka, XV. Haremheb

Jazykové prostředky:    spisovný jazyk, vyprávěno v ich-formě, velice dlouhé větné konstrukce (Tak uplynul tento den, až jsem byl znechucen jejich veselím a jejich bezstarostností a volnými mravy a říkal jsem si, že není možno představit si jednotvárnější život, neboť rozmar, jenž není podřízen žádnému zákonu, prodlužuje míru času více než život, v němž je nějaký řád.), velké množství autentických jmen, míst, nadpozemských bytostí (vysvětlivkyJ)

Žánr:                               epické dílo,

                                        historická románová sága

Obsah: Příběh se odehrává ve starověkém Egyptě během vlády 18. Panovnické dynastie. Chudý vesetský lékař Senmut a jeho žena Kipa, nemají děti. Když během každoročních naleznou ve vyplaveném rákosovém koši malého chlapečka, ujmou se ho a starají se o něj jako o vlastního. Dají mu jméno Sinuhet (dar bohů). Z chlapce vyroste silný, chytrý a velice pohledný mladý muž. Rozhodne se stát se lékařem, dlouhý čas stráví v chrámové škole. Když ji opustí, začínají jeho dobrodružství. Nejprve podlehne vábení kněžky Nefernefer, ve snaze zavděčit se jí rozprodá majetek nejen svůj ale i svých rodičů. Stydí se za své činy, a proto potají utíká do Sýrie. Zde si vybuduje pověst odborníka a zbohatne, stále však nenachází vnitřní klid, a tak se znovu vydává na cesty. Navštíví mnoho ostrovů, včetně bájné Kréty, ale znaven putování se vrací do rodného Egypta. Zde se moci chopil faraon Achnaton, který se, k nelibosti kněžích i prostého lidu, snaží zavést víru v jediného boha. V této době se Sinuhet také dovídá, že je synem faraona a jeho mladší manželky a byl puštěn v koši po nilu, aby nikdo neohrozil nástupnictví staršího syna Achnatona. Sinuhet a jeho přítele Haremheb, jsou pověřeni nenásilným potlačování vzpoury proto novému bohu Atonovi. Mezitím Sinuhet potká dceru hospodského Merit, zamiluje se do ní a ona mu porodí syna. Sinuhet se však neraduje dlouho, při jednom z povstání jsou Merit i syn zavražděni a Sinuhet ztrácí chut žít. Ve snaze obnovit mír v Egyptě otráví Sinuhet Achnatona. Na trůn se dostává Haremheb, jenž se ožení se Achnatonovou sestrou, princeznou Beketamon (Sinuhet otráví jejího jejího snoubence, chetitského prince). Právoplatným nástupce trůnu je Sinuhet, ten však svůj původ tají. Zatímco nový faraon Haremheb podniká četné výbojné války, začíná Sinuhet znovu pracovat jako lékař a netají se svými názory na boje či faraona, protože již nikdy neche žít ve lži. To se mu nakonec stává osudným. Haremheb ho odsoudí do vyhnanství, kde nesmí spatřit nikoho kromě své staré služky. Sinuhetovi se tedy nesplní jeho přání být pochován v posvátné egyptské půdě.

Rozbor: Jak je vidět ze „stručného“ popisu děje, Egypťan Sinuhet je velice obsáhlá kniha. Poskytuje velice detailní obraz života ve starověkém Egyptě od popisu každodenních činností, jako bylo praní, zametání, práce lékaře, přes originální recepty např. husa na vesetský způsob, po popis kultury a rituálů, jako je balzamování, pohřbívání, lékařské postupy např. otvírání lebek apod. Očima Sinuheta máme možnost nahlédnout do všech zákoutí starověkého Egypta, vidíme jeho velkolepost, lesk, slávu, stejně jako prohnilost a lži. Máme možnost nahlédnout například do domu smrti, kde Sinuhet krátce působí, odhalíme ale nejen fascinující umění balzamování, ale i krádeži a podvody, které je provázejí. Místí kněží hojně využívají, že jich si ostatní lidé bojí a velice si jich považují, protože je koneckonců budou všichni potřebovat. Okrádají mrtvoly, zaměňují rakve, materiály, obohacují se, jak jen můžou.

Charakteristika Sinuheta je jedna z nejlepších, jakou jsem kdy četla. Jeho postava je naprosto skutečná, uvěřitelná. Měla jsem pocit jako bych vyrůstala s ním. Waltarimu se podařilo dokonale zachytit vyvíjející se povahu člověka, od dospívání, kdy Sinuhet tápe, je plný ideálů, chce se stát lékařem, chce pomáhat lidem, změnit svět, až po poslední roky jeho života, které tráví jako zklamaný, vyžilý stařec v nuceném osamění. Na Sinuhetovi je dobře patrné hledání sama sebe, svojí identity, svého místa v životě. Už od mládí je plný pochyb, přemýšlí o smyslu náboženství a údajné všemohoucnosti bohů, o svém vlastním poslání. Trápí ho pocity nejistoty, na můj vkus se možná až příliš utápí v pocitech sebelítosti. Příliš vkládá svůj život do rukou osudu, ale to je podle mě dáno dobou, ve které žil. Lidé tehdy byli zvyklý slepě důvěřovat bohům, a ač se Sinuhet snaží od jejich vlivu oprostit, stejně je v něm hluboce zakořeněný.

Závěr: Knížku jsem i přes jejích skoro osm set stránek přečetla dvakrát, i když podruhé jsem už přeskakovala některé popisné pasáže, a opravdu se mi líbila. Mám ráda prostředí starověkého Egypta, jeho mytologie, takže část informací obsažených v knize jsem již znala, spousta z nich však pro mě byla nových a obohacujících. Skutečně jsem měla pocit, jako bych vyrůstala se Sinuhetem, párkrát jsem měla slzy v očích, někdy jsem se zasmála. Nicméně Egypťan Sinuhet podle mě není kniha, která by měla působit na city. Jsou tam spíše pasáže, o kterých člověk musí přemýšlet, zkouší je aplikovat na svůj vlastní život. A obzvlášť se mi líbila jedna egyptská replika, kterou jsem i začala používat a to: „Tvá slova jsou jen bzučení much v mých uších.“